EU chce více surovin, bude je hledat v odpadu

Evropská unie zpřísňuje pravidla pro nakládání s elektroodpadem. Evropané budou muset v podstatně větší míře nechávat recyklovat vyřazené chladničky, televizory či sekačky. Podle jednatele recyklační společnosti Asekol Jana Vrby by nová pravidla v Česku mohla začít platit už v roce 2014. Varuje ale, že smělé ekologické záměry už nyní hatí praktiky výkupen kovů.

OTÁZKA: Evropský parlament schválil novou směrnici o elektroodpadu. Jejím smyslem je zvýšit surovinovou soběstačnost Evropy a větší využití odpadu. Znamená to, že opět budeme všichni povinně soutěžit ve sběru?

Hlavní změnou je, že se do působnosti směrnice nově zahrnují i solární panely. Dále se tam dostanou třeba rozvaděče a stykače - i výrobce těchto zařízení bude mít povinnost postarat se o ně po ukončení jejich životnosti. Evropa chce tedy podstatně více sbírat a recyklovat především elektrická zařízení. Zatím je cíl z Evropské unie nastavený pro všechny země na čtyři kilogramy na obyvatele. Například skandinávské státy sbírají až 18 kilogramů, v Česku je to asi 5,5 kilogramu. Jsou však i státy jako Bulharsko a Rumunsko, které tento cíl splnit nedokážou, a to nejen proto, že ještě nemají vybudovanou dostatečnou infrastrukturu na sběr a zpracování, ale také proto, že se tam odpovídající množství nových spotřebičů ani neprodává.

OTÁZKA: Jak se to tedy změní?

Cíl se mění na 65 procent: uvedete-li na trh sto tun elektrických zařízení, musíte 65 tun sebrat. To je docela podstatná změna, protože Česká republika zatím sbírá asi třetinu toho, co se na trh uvede. Odebíráme vysloužilá zařízení ve sběrných dvorech, u prodejců, ve školách a v kancelářích, ale požadavkům nové směrnice bychom zatím nevyhověli. U nás řada zařízení zůstává pro zpětný odběr nedostupná. Nejde jen o to, že je lidé hodí do popelnic či na skládku, ale také o to, že si je prostě nechají doma pod heslem: Ono se to ještě někdy bude hodit, nebo to dáme babičce, stejně už špatně vidí.

OTÁZKA: Kde ale končí ten zbytek, který nezůstal doma na půdě?

Část skončí v popelnicích. To se týká hlavně drobných spotřebičů, s nimiž se nikomu nechce jezdit do sběrného dvora. V tomto směru se situace zlepšuje, protože rozšiřujeme počet našich červených kontejnerů na drobný elektro-odpad. S prvními jsme přišli před pěti lety, nyní jich je asi 1700 a na konci roku jich bude o dalších pět set více. Další část odpadu prochází neoficiálními kanály, nebo skončí v nějakých sběrných surovinách.

OTÁZKA: A v čem je problém s těmi sběrnými surovinami?

V nějakém kovošrotu sice ze zařízení vytěží část surovin, ale již se nepostarají o ekologickou likvidaci nebezpečných látek a o ten zbytek materiálu, který nejde zpeněžit. Někdy jsou to otřesné příklady. Třeba chladnička se složitě recykluje hlavně kvůli tomu, aby se do ovzduší nedostaly freony. Ale když někdo z ledničky odstraní kompresor, za který ve výkupně surovin dostane poměrně dost peněz, freon uteče do ovzduší. Obdobně je to se starými televizemi - tam je zpeněžitelná měděná cívka, takže se ulomí, a tak se do ovzduší dostávají velice nebezpečné luminofory. Tím se smysl recyklace ztrácí.

OTÁZKA: Co se s tím dá dělat?

Praktiky ve výkupnách kovů představují obrovský problém nejen pro nás, ale i pro města a obce, pro motoristy či pro železnici. Kvůli nim mizejí ukazatele, dopravní značky, pamětní desky, poklopy kanálů, drážní zabezpečovací systémy. Stejné potíže přitom mají i mnohé další země včetně těch bohatých, do kterých by to asi nikdo neřekl. Například v Británii vytvořili speciální policejní jednotku, která se zabývá výhradně kriminalitou spojenou s výkupem kovů.

OTÁZKA: Jaké novinky ukládá směrnice prodejcům?

Prodejny elektrických zařízení, které mají přes 400 metrů čtverečních plochy, budou muset zpětně odebírat malá zařízení bez ohledu na to, zda si tam koupíte nové, či nikoli. Zatím je to tak, že prodejna prodá jedno zařízení a vezme zpátky druhé, a ještě k tomu stejného typu. Nově bude povinnost limitována jen rozměry do 25 centimetrů výšky, šířky a délky.

AUTOR: Petr Korbel

Jan Vrba (44)

- Vystudoval ochranu životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, titul MBA mu udělil Rochester Institute of Technology, USA.
- Pracoval jako nezávislý poradce například pro ministerstvo životního prostředí, byl ředitelem společnosti EuroBattery zabývající se recyklací baterií a akumulátorů.
- Jednatelem Asekolu je od roku 2005.

Asekol

- Neziskově hospodařící firma, která pro výrobce a dovozce elektrozařízení zajišťuje povinnou recyklaci.
- V České republice existuje šest obdobných kolektivních neziskových systémů, největší jsou Asekol, Ekolamp a Elektrowin.
- Loni Asekol zaznamenal propad příjmů o 15 procent na 260 milionů korun.