Strategie pro čistá paliva v Evropské unii

Politická opatření se dosud převážně věnovala konkrétním palivům a vozidlům a otázku distribuce paliv nezohledňovala. Snahy směřující k poskytování příslušných podnětů nebyly koordinovány a nedosahovaly podle názoru Komise požadované úrovně. To se má nyní změnit. V následujícím textu proto projdeme navrhovaná opatření a pokusíme se odhadnout jejich reálnou účinnost.

Rozvoji čistých paliv brání podle Evropské komise tři zásadní překážky - vysoká cena vozidel, nízká míra přijetí na straně spotřebitelů a nedostatek dobíjecích, čerpacích či plnicích stanic. Tato situace tak vede k začarovanému kruhu. Pro nedostatek vozidel se nestaví čerpací stanice. Vozidla se v důsledku nízké poptávky neprodávají za konkurenceschopné ceny. Spotřebitelé si tato vozidla nepořizují, neboť jsou drahá a nejsou pro ně k dispozici vhodné čerpací stanice či místa pro dobíjení.

Komise proto navrhuje balíček opatření, v němž jsou pro členské státy stanoveny závazné(!) cílové hodnoty, pokud jde o minimální úroveň infrastruktury týkající se elektřiny a čistých paliv jako je vodík a zemní plyn, a společné celounijní normy pro nezbytná zařízení.

Čisté energii se v rámci dopravního balíčku věnuje sdělení o evropské strategii pro alternativní paliva, směrnice zaměřená na infrastrukturu a normy a průvodní dokument, v němž je uveden akční plán pro rozvoj zkapalněného zemního plynu (LNG) v oblasti lodní dopravy. Komise navrhuje opatření pro zlepšení infrastruktury jednotlivých alternativních paliv, která by měla přispět k jejich většímu rozšíření.

ELEKTŘINA

Pokud jde o místa pro dobíjení elektrické energie, je stav v rámci EU velmi různorodý. Na čele je Německo, Francie, Nizozemsko, Španělsko a Spojené království. Návrh vyžaduje, aby každý členský stát zřídil minimální počet dobíjecích stanic, u nichž bude využívána tzv. "společná zástrčka" (viz tabulka). Cílem je zřídit nezbytný počet dobíjecích míst, aby automobilky vyráběly za přiměřené ceny automobily ve velkosériové výrobě. Společná zástrčka v EU je podle Komise klíčovým prvkem pro rychlejší rozšíření tohoto typu pohonu. Aby ukončila nejistotu na trhu, Komise nově oznámila, že zástrčka tzv. "typu 2" bude používána v celé Evropě coby společný standard.

Vyšší počet dobíjecích stanic a normalizované zástrčky v tomto případě ovšem rozetnutí začarovaného kruhu pravděpodobně nezajistí. Klíčovou otázkou jejich masového rozšíření je především dojezd elektromobilů, který souvisí s ukládáním elektrické energie. Současné akumulátory nejsou schopné pojmout dostatečné množství elektrické energie při rozumné vlastní velikosti, hmotnosti a ceně. Jinými slovy "hustota energie" v akumulátoru je příliš malá. Do určité míry by tento problém mohla vyřešit vysoká rychlost dobíjení akumulátoru, řekněme v řádu minut, ale ani na tomto poli technologie zatím nedosáhla požadované úrovně. Dokud se tak nestane, k většímu rozšíření elektromobilů zřejmě nedojde.

VODÍK

Německo, Itálie a Dánsko již mají k dispozici značný počet vodíkových čerpacích stanic, i když některé z nich nejsou přístupné běžné veřejnosti. Některé prvky, jako jsou např. palivové čerpací hadice, ještě musejí být upraveny společnými normami. Podle návrhu Komise budou stávající čerpací stanice propojeny s cílem vytvořit síť na základě společných norem, což má zajistit mobilitu vodíkových vozidel. Tato část se vztahuje na 14 členských států, v nichž je současnosti k dispozici síť pro vodíková paliva.

Rozšíření vodíku jako paliva pro pohon dopravních prostředků, ať už pro přímé spalování ve spalovacích motorech či jako paliva pro palivové články vyrábějící elektřinu, brání ale především vysoká energetická náročnost jeho výroby a skladování, tedy vůči jiným alternativním palivům nekonkurenceschopná cena. Vyřešení levné výroby vodíku prozatím není na obzoru, u většiny výrobců automobilů jsou proto v současné době vodíkové programy tzv. u ledu. Podpora rozvoje infrastruktury se tak zatím jeví jako přinejmenším předčasná.

BIOPALIVA

Biopaliva již tvoří téměř 5 % trhu. Používají se v palivových směsích, a tudíž nevyžadují žádnou speciální infrastrukturu. Klíčovým úkolem proto bude podle Komise zajištění jejich udržitelnosti.

Podpora biopaliv první generace ze strany EU se v posledních letech dostala pod palbu kritiky v souvislosti se zveřejněním některých studií o jejich záporné energetické bilanci i vlivu na zásobování zemí třetího světa potravinami. Biopaliva tzv. druhé generace vyráběná především z bioodpadu skýtají určitou naději na zlepšení, navíc při využití velké části stávající infrastruktury.

ZKAPALNĚNÝ ZEMNÍ PLYN (LNG)

Zkapalněný zemní plyn je využíván jak v námořní, tak vnitrozemské vodní dopravě. Rozvoj infrastruktury pro zkapalněný zemní plyn je na samém počátku a pouze Švédsko disponuje malými skladovacími zařízeními pro LNG, jež jsou určena pro námořní plavidla. Několik dalších členských států její zavedení plánuje. Komise navrhuje, aby byla do roku 2020 v rámci základní transevropské sítě vybudována čerpací místa pro zkapalněný zemní plyn ve všech 139 námořních a do roku 2025 ve všech vnitrozemských přístavech. Zde nejde o rozsáhlé terminály na čerpání plynu, ale o pevné či mobilní čerpací stanice. Návrh se týká všech významných přístavů v EU.

Zkapalněný zemní plyn se používá i pro nákladní automobily, avšak v EU je k dispozici pouze 35 čerpacích stanic. Komise navrhuje, aby byly do roku 2020 vybudovány čerpací stanice u silnic hlavní transevropské dopravní sítě, s hustotou jedné stanice na každých 400 km.

Problémem zkapalňování zemního plynu je vysoká energetická náročnost jak samotného procesu, tak následného skladování za velmi nízkých teplot. Otázkou proto zůstává efektivita používání tohoto paliva v silničních dopravních prostředcích, a tudíž i efektivita případného budování silniční sítě plnicích stanic.

STLAČENÝ ZEMNÍ PLYN (CNG)

Stlačený zemní plyn se používá zejména v osobních a lehkých nákladních automobilech. V současnosti jej používá jeden milion vozidel, což představuje 0,5 % z celkové počtu vozidel v provozu. Cílem automobilového průmyslu je dosáhnout desetinásobku tohoto čísla do roku 2020. Návrh Komise má zajistit, že v celé Evropě budou do roku 2020 veřejnosti k dispozici každých 150 km plnicí stanice, které budou provozovány podle společných norem.

CNG se v současné době jeví jako nejperspektivnější alternativní palivo, především díky velkým zásobám tzv. břidlicového plynu. Na trhu je již dostatek továrně vyrobených vozidel s pohonem na CNG, většímu rozšíření nyní jednoznačně brání nedostatečná infrastruktura - nízký počet plnicích stanic. Podpora EU proto dává naději na brzké masovější rozšíření tohoto paliva. Dojezd na jedno naplnění nyní dosahuje průměrně zhruba 400 km, což je pro velkou část vozidel a především jejich řidičů akceptovatelné, byť dojezd srovnatelných dieselových vozidel je zhruba dvoj až trojnásobný.

ZKAPALNĚNÝ ROPNÝ PLYN (LPG)

V případě zkapalněného ropného plynu Komise neplánuje žádná nová opatření na podporu infrastruktury, protože základní infrastruktura je již k dispozici.

KOMISE SPOLÉHÁ NA SOUKROMÝ SEKTOR

Podpora EU je podle Komise již k dispozici a na rozvoj infrastruktury alternativních paliv lze čerpat prostředky z fondů TEN-T, fondů soudržnosti a strukturálních fondů. Členské státy budou moci podle Komise provést tyto změny, aniž by to nutně dopadalo na jejich veřejné výdaje, neboť mohou "změnit místní právní úpravu tak, aby povzbudila investice soukromého sektoru a jeho příslušné kroky".


Místa pro dobíjení elektrické energie a plánovaný počet vozidel

Zdroj: Evropská komise