Oklamaní samečci chutnají nejlépe

Že je lidská společnost plná klamu, je neklamné. Někteří badatelé proto uvažují, že machiavelistické praktiky našeho druhu mohly být hnacím motorem rozvoje lidského mozku, který musí neustále řešit, kdo s kým, co a za kolik. Na první pohled by se mohlo zdát, že i v tomto jsme v přírodě výjimeční, že zvířata nejsou klamu schopna. Jejich vztahy jsou jednoznačné - partneři se scházejí kvůli rozmnožování, predátor kořist sežere (pokud mu neuteče) a setkání konkurentů končí rvačkou. Není to život bez rizik, ale vše se řeší přímo. Anebo ne?