Nepostradatelná kyselina

V roce 1934 se Karlu Meyerovi a Johnu Palmerovi podařilo izolovat ze sklivce kravského oka do té doby neznámou vazkou a průhlednou látku. Objevili tak kyselinu hyaluronovou (hyaluronan), unikátní a tělu vlastní substanci. Zpočátku převládal názor, že jde hlavně o pasivní výplň v mezibuněčné hmotě. S rozvojem molekulární biologie a citlivých analytických metod ale biologové začali objevovat unikátní vlastnosti této látky. Víme proto, že se mimo jiné účastní hojení, podílí se na regulaci vývoje plodu v děloze, pomáhá regulovat zánět i tvorbu metastáz rakovinných nádorů.