Jak účinné jsou domácí kompostéry? Výsledky osmnáctiměsíčního experimentu.

Cílem předkládané studie bylo ověřit efektivitu kompostování vhodného materiálu vytříděného ze SKO, produkovaného ve čtyřech typových lokalitách sídelní zástavby v Olomouci. Východiskem pro takto navržený experiment byl předpoklad odlišného složení kompostovatelné frakce SKO během roku a zároveň očekávané rozdíly mezi odpadem, produkovaným v různých typech zástavby. Experimentální kompostování probíhalo v běžně dostupném typu domácího kompostéru. Po 18 měsících bezzásahově probíhajícího kompostování byl experiment ukončen a dále byla hodnocena efektivita procesu, vyjádřená redukcí objemu a hmotnosti původní vsádky materiálu. Vlivem aerobní respirace a mineralizace organického materiálu během degradační sukcese mikrobiálních společenstev, podílejících se na procesu rozkladu a zpětné resyntézy, došlo k redukci hmotnosti v průměru o 76,2 %, v případě objemové redukce bylo dosaženo ještě vyšších hodnot - průměrně 79,9 %. Rozdíly v objemové a hmotnostní redukci mezi jednotlivými sledovanými lokalitami nebyly v dlouhodobém měřítku významné. Vedle kvantitativních změn byly po ukončení experimentu sledovány chemické parametry výstupního substrátu. Z hlediska fyzikálně-chemických vlastností, obsahu nutrientů i toxických kovů byl vzniklý kompost vhodný k aplikaci na plochy pro pěstování zemědělských plodin určených pro přímý konzum. Pokusně byl založen rovněž kompostér s podsítnou frakcí, vytříděnou z SKO, zahrnující všechny částice komunálního odpadu menší než 20 mm. Experiment kompostování podsítné frakce byl založen zejména s ohledem na významné zastoupení kompostovatelných složek v materiálu "prosevu". Výsledky nicméně jednoznačně dokládají, že je tento materiál nevhodný ke kompostování, jak z důvodu nízké redukce objemu, tak i pro vyšší koncentrace toxických kovů, z nichž kadmium bylo obsaženo v koncentracích překračujících limitní hodnoty příslušných legislativních norem.