Tip na dovolenou: Výlet po českých sopkách
Sopečná činnost a sopky v České republice Sopečná činnost provázela zemi ve
všech obdobích geologické minulosti a své nezastupitelné místo má na Zemi i
dnes. Můžeme na vlastní oči spatřit aktivní sopky chrlící lávu, ale také můžeme
najít horniny, které vznikly sopečnou činností před stovkami milionů let. Čím
více však jdeme do minulosti tím více jsou konkrétní rysy sopečné činnosti
ztraceny a nikdy nevypátráme třeba to jak sopky konkrétně vypadali. V České
republice není v současné době žádná činná sopka, ale dokladů o sopečné činnosti
v geologické minulosti máme na našem území celkem dost. Vulkanická činnost je ve
světě vázána zejména na tektonicky aktivní oblasti nebo na oblasti, kde bodově
vystupuje teplo v zemském plášti, dohází k tavení hornin a vzniku magmatu. Dnes
je sice území ČR stabilizované, ale nebylo tomu tak vždy, a v obdobích
tektonické aktivity k vulkanismu docházelo. Území ČR se skládá ze dvou
základních geologických jednotek - Českého masívu (tvoří přibližně území Čech,
ale zasahuje i na území okolních států) a Západních Karpat (zasahují na Moravu
od jihu a jihovýchodu). Český masív vznikl variským vrásněním na přelomu
starších a mladších prvohor, kdy se k sobě srazilo několik dříve samostatných
malých kontinentálních bloků, a od té doby je již stabilní. Západní Karpaty
vznikly alpinským vrásněním, které začalo koncem druhohor, vyvrcholilo ve
třetihorách a jeho dozvuky přetrvali až do čtvrtohor. Při tomto vrásnění vznikly
nejen Karpaty ale celé rozsáhlé pásemné pohoří Pyrenejemi počínaje, přes Alpy,
Karpaty a Himalájemi konče. Během tohoto vrásnění byly Západní Karpaty nasunuty
na okraj Českého masívu. Nyní si povíme o sopečné činnosti na území ČR v
jednotlivých obdobích. Nečekaně však začneme nejmladší vulkanickou činností a
budeme postupovat ke starším pozůstatkům vulkanismu (v geologii však bývá zvykem
postupovat od starších období k mladším). Nejmladší vulkanická činnost (tzv.
neoidní vulkanismus) na našem území je spjata s procesy alpinského vrásnění, při
kterém byla přilepena jižní část Evropy (Pyreneje, Alpy, Karpaty atd.). Toto
vrásnění mělo vliv i na samotný Český masív, který vznikl již variským vrásněním
a od té doby byl stabilní součástí Evropy. V Českém masívu došlo ke vzniku
hlubokých zlomů a zlomových pásem po kterých pronikalo magma na zemský povrch a
docházelo k projevům aktivní sopečné činnosti, která započala již ve svrchní
křídě, vyvrcholila v třetihorách a její dozvuky přetrvali až do čtvrtohor. V
závěrečné fázi vulkanický projevů vznikly naše nejmladší sopky soustředěné při
chebském zlomu - Železná hůrka (nejmladší sopka v ČR stará přibližně 170 000 -
400 000 let) a o něco starší Komorní hůrka (stáří nad 450 000 let). Kolem dvou
milionů let jsou pak staré sopky v Nízkém Jeseníku v okolí Bruntálu.
Nejintenzivněji se sopečná činnost v Českém masivu projevovala na tzv. oherském
riftu (hluboce založená porucha v zemské kůře, podél níž vystupuje magma) a při
tzv. labské linii (hluboce založená zlomová zóna, podél které také vystupovalo
magma). Vulkanismus se projevoval v těchto oblastech: Doupovské hory Doupovské
hory jsou naším největším stratovulkánem (sopka jejíž kužel se skládá z lávových
proudů, které se střídají s vrstvami popela a dalších sopečných vyvrženin -
pyroklastik). Zaujímá plochu přes 1200 km2 a vznikl v místě kde se kříží dvě
hluboké poruchy v zemské kůře (oherský rift a jáchymovský zlom). Vznik
Doupovských hor se udává přibližně v polovině třetihor (svrchní eocén až spodní
miocén - 40 až 18 milionů let). Dnešní podoba Doupovských hor vznikla výraznou
erozí původních vulkanických forem. České středohoří České středohoří
představuje erozní řez složitého vulkanického komplexu uvnitř oherského riftu
(dodnes se většinou zachovali jen části, které byly dříve pod zemským povrchem
jako např. přívodní dráhy vulkánů nebo jiná podpovrchová tělesa sopečného
původu. Vznik Českého středohoří spadá do stejného období jako vznik Doupovských
hor (přibližně polovina třetihor). Neovulkanity Nízkého Jeseníku V Nízkém
Jeseníku je v okolí Bruntálu výrazné vulkanické centrum, které je však mladší
než vulkanity Doupovských hor a Českého středohoří. Jeho stáří se odhaduje
přibližně na 3,4 - 1,2 milionu let (tedy konec třetihor a počátek čtvrtohor).
Neovulkanity v okolí Ostravy Jedná se o vulkanické centrum, jehož produkty
vystupují na povrch v jihovýchodním okolí Ostravy. Neovulkanity jihovýchodní
Moravy Malé výskyty vulkanitů jsou v Bílých Karpatech východně od Uherského
Brodu. Tyto vulkanity vznikly až po ukončení hlavních procesů alpinského
vrásnění. Další rozptýlené výskyty a menší centra neovulkanitů Mimo zmíněné
oblasti se zejména v Čechách vyskytují i další místa, kde došlo k neoidním
vulkanickým projevům jako např. Říp, Vinařická hora u Kladna atd. I tyto
vulkanity jsou však jen erozními zbytky původních sopek. Společným znakem všech
neoidních vulkanitů je alkalický charakter (v horninách převládá sodný a
draselný živec a nebo jejich podstatnou složku tvoří foidy - zástupci živců jako
např. minerály. analcim, nefelín, leucit, noesan, sodalit atd.) a převaha
bazických až ultrabazických hornin. Převládají tedy bazaltoidní (čedičové)
horniny jako např. bazalty, bazanity, nefelinity, tefrity atd. V období, které
předcházelo neoidnímu vulkanismu, byl Český masív stabilní z tektonického
hlediska víceméně klidnou oblastí bez vulkanické aktivity. S dalšími projevy
vulkanické aktivity se setkáme až v prvohorách a opět platí, že čím více jdeme
do minulosti tím více se určité rysy stírají. Do prvohor se také řadí vznik
Českého masívu. Ten jak již bylo řečeno vznikl srážkou několika menších
kontinentálních bloků v rámci variského vrásnění na pomezí starších a mladších
prvohor. Během tohoto vrásnění, zejména v jeho závěrečné fázi, došlo ke vzniku
obrovských magmatických těles v zemské kůře, ale také k projevům sopečné
činnosti. Vulkanické produkty z tohoto období jsou zachovány například v
devonských sedimentech Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku a nebo v některých
karbonských jezerních pánvích. Před konsolidací Českého masívu se každý
kontinentální blok (jejichž spojením Český masív vznikl) vyvíjel samostatně a v
tomto období se na ně rozhodně nelze dívat jako na celek, ale je nutné se každým
zabývat samostatně. Dodnes však není jasné jaké jednotky, které jsou dnes
zabudovány v Českém masívu, byly samostatné kontinentální bloky a jaké byly
spojeny již před spojením Českého masívu. Také je nutné počítat s tím, že
všechny sopečné pozůstatky byly variským vrásněním deformovány případně i
metamorfovány a došlo ke ztrátě dalších rysů. Většinou už nalezneme jen
vulkanické horniny, ale těžko už zjistíme podrobnější údaje o charakteru sopek.
Vulkanické horniny, které vznikly před variským vrásněním (devonské a starší),
nalezneme zejména v tepelsko-barrandienské (středočeské oblasti), ale také
například v Krušných horách, Orlických horách, Jeseníkách atd. Zřejmě nelépe
zachované vulkanické horniny jsou v tepelsko-barrandienské (středočeské)
oblasti, která byla procesy variského vrásnění v rámci Českého masívu postižena
nejméně. Následující charakteristika se tedy týká právě tepelsko-barrandienské
oblasti. V této oblasti nalezneme jak proterozoické (starohorní) vulkanity tak
vulkanity starších prvohor (ordovik - devon). Proterozoické (starohorní)
vulkanické horniny tvoří několik pásů v komplexech proterozoických usazených
hornin ve směru SV - JZ na území mezi Prahou, Domažlicemi a Stříbrem. Jedná se
hlavně o horniny bazaltoidního charakteru. Často se v proterozoických
vulkanitech vyskytují polštářové lávy, protože láva vytékala do moře.
Proterozoické sedimenty spolu s vulkanickými horninami byly vyvrásněny a
vyzdviženy kadomským vrásněním na konci proterozoika. V kambriu došlo místy k
velmi intenzivní vulkanické činnosti (tentokráte přímo na zemském povrchu,
nikoliv v moři), která souvisela s dozvuky kadomského vrásnění a jejíž dozvuky
zasahují až do spodního ordoviku. Tímto vulkanismem vzniklo strašické pásmo
(mezi Mirošovem a Komárovem) a křivoklátsko-rokycanské pásmo (mezi Křivoklátem a
Rokycany). Tato pásma jsou tvořena především ryolity a andezity. Od ordoviku do
devonu se v této oblasti projevuje opět podmořský vulkanismus bazaltoidního
charakteru (spjatý s rozpínáním zemské kůry) v tzv. pražské pánvi, což je pánev,
která vznikla v tepelsko-barrandienské oblasti na počátku ordoviku a zanikla v
devonu při nástupu variského vrásnění - po celou dobu byla zalita vodou,
usazovali se v ní sedimenty a také v ní docházelo ke zmíněnému vulkanismu.
Intenzivní vulkanická činnost spadá v pražské pánvi do ordoviku a siluru. V
siluru dokonce zasáhl vulkán, jehož produkty dnes nalezneme u Loděnic, nad
hladinu moře. Sedimentární horniny včetně vulkanitů pražské pánve dnes nalezneme
na území přibližně mezi Prahou a Plzní a výchozy vulkanických hornin můžeme
pozorovat na řadě lokalit a to přímo i v Praze. Použitá literatura: Chlupáč, I.
& Brzobohatý, R. & Kovanda, J. & Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České
republiky. Academia. Praha ZDROJ: www.gweb.cz [http://www.gweb.cz]
Sopečná činnost a sopky v České republice
Sopečná činnost provázela zemi ve všech obdobích geologické minulosti a své nezastupitelné místo má na Zemi i dnes. Můžeme na vlastní oči spatřit aktivní sopky chrlící lávu, ale také můžeme najít horniny, které vznikly sopečnou činností před stovkami milionů let. Čím více však jdeme do minulosti tím více jsou konkrétní rysy sopečné činnosti ztraceny a nikdy nevypátráme třeba to jak sopky konkrétně vypadali. V České republice není v současné době žádná činná sopka, ale dokladů o sopečné činnosti v geologické minulosti máme na našem území celkem dost.
Vulkanická činnost je ve světě vázána zejména na tektonicky aktivní oblasti nebo na oblasti, kde bodově vystupuje teplo v zemském plášti, dohází k tavení hornin a vzniku magmatu. Dnes je sice území ČR stabilizované, ale nebylo tomu tak vždy, a v obdobích tektonické aktivity k vulkanismu docházelo. Území ČR se skládá ze dvou základních geologických jednotek - Českého masívu (tvoří přibližně území Čech, ale zasahuje i na území okolních států) a Západních Karpat (zasahují na Moravu od jihu a jihovýchodu). Český masív vznikl variským vrásněním na přelomu starších a mladších prvohor, kdy se k sobě srazilo několik dříve samostatných malých kontinentálních bloků, a od té doby je již stabilní. Západní Karpaty vznikly alpinským vrásněním, které začalo koncem druhohor, vyvrcholilo ve třetihorách a jeho dozvuky přetrvali až do čtvrtohor. Při tomto vrásnění vznikly nejen Karpaty ale celé rozsáhlé pásemné pohoří Pyrenejemi počínaje, přes Alpy, Karpaty a Himalájemi konče. Během tohoto vrásnění byly Západní Karpaty nasunuty na okraj Českého masívu.
Nyní si povíme o sopečné činnosti na území ČR v jednotlivých obdobích. Nečekaně však začneme nejmladší vulkanickou činností a budeme postupovat ke starším pozůstatkům vulkanismu (v geologii však bývá zvykem postupovat od starších období k mladším).
Nejmladší vulkanická činnost (tzv. neoidní vulkanismus) na našem území je spjata s procesy alpinského vrásnění, při kterém byla přilepena jižní část Evropy (Pyreneje, Alpy, Karpaty atd.). Toto vrásnění mělo vliv i na samotný Český masív, který vznikl již variským vrásněním a od té doby byl stabilní součástí Evropy. V Českém masívu došlo ke vzniku hlubokých zlomů a zlomových pásem po kterých pronikalo magma na zemský povrch a docházelo k projevům aktivní sopečné činnosti, která započala již ve svrchní křídě, vyvrcholila v třetihorách a její dozvuky přetrvali až do čtvrtohor. V závěrečné fázi vulkanický projevů vznikly naše nejmladší sopky soustředěné při chebském zlomu - Železná hůrka (nejmladší sopka v ČR stará přibližně 170 000 - 400 000 let) a o něco starší Komorní hůrka (stáří nad 450 000 let). Kolem dvou milionů let jsou pak staré sopky v Nízkém Jeseníku v okolí Bruntálu. Nejintenzivněji se sopečná činnost v Českém masivu projevovala na tzv. oherském riftu (hluboce založená porucha v zemské kůře, podél níž vystupuje magma) a při tzv. labské linii (hluboce založená zlomová zóna, podél které také vystupovalo magma). Vulkanismus se projevoval v těchto oblastech:
Doupovské hory
Doupovské hory jsou naším největším stratovulkánem (sopka jejíž kužel se skládá z lávových proudů, které se střídají s vrstvami popela a dalších sopečných vyvrženin - pyroklastik). Zaujímá plochu přes 1200 km2 a vznikl v místě kde se kříží dvě hluboké poruchy v zemské kůře (oherský rift a jáchymovský zlom). Vznik Doupovských hor se udává přibližně v polovině třetihor (svrchní eocén až spodní miocén - 40 až 18 milionů let). Dnešní podoba Doupovských hor vznikla výraznou erozí původních vulkanických forem.
České středohoří
České středohoří představuje erozní řez složitého vulkanického komplexu uvnitř oherského riftu (dodnes se většinou zachovali jen části, které byly dříve pod zemským povrchem jako např. přívodní dráhy vulkánů nebo jiná podpovrchová tělesa sopečného původu. Vznik Českého středohoří spadá do stejného období jako vznik Doupovských hor (přibližně polovina třetihor).
Neovulkanity Nízkého Jeseníku
V Nízkém Jeseníku je v okolí Bruntálu výrazné vulkanické centrum, které je však mladší než vulkanity Doupovských hor a Českého středohoří. Jeho stáří se odhaduje přibližně na 3,4 - 1,2 milionu let (tedy konec třetihor a počátek čtvrtohor).
Neovulkanity v okolí Ostravy
Jedná se o vulkanické centrum, jehož produkty vystupují na povrch v jihovýchodním okolí Ostravy.
Neovulkanity jihovýchodní Moravy
Malé výskyty vulkanitů jsou v Bílých Karpatech východně od Uherského Brodu. Tyto vulkanity vznikly až po ukončení hlavních procesů alpinského vrásnění.
Další rozptýlené výskyty a menší centra neovulkanitů
Mimo zmíněné oblasti se zejména v Čechách vyskytují i další místa, kde došlo k neoidním vulkanickým projevům jako např. Říp, Vinařická hora u Kladna atd. I tyto vulkanity jsou však jen erozními zbytky původních sopek.
Společným znakem všech neoidních vulkanitů je alkalický charakter (v horninách převládá sodný a draselný živec a nebo jejich podstatnou složku tvoří foidy - zástupci živců jako např. minerály. analcim, nefelín, leucit, noesan, sodalit atd.) a převaha bazických až ultrabazických hornin. Převládají tedy bazaltoidní (čedičové) horniny jako např. bazalty, bazanity, nefelinity, tefrity atd.
V období, které předcházelo neoidnímu vulkanismu, byl Český masív stabilní z tektonického hlediska víceméně klidnou oblastí bez vulkanické aktivity. S dalšími projevy vulkanické aktivity se setkáme až v prvohorách a opět platí, že čím více jdeme do minulosti tím více se určité rysy stírají. Do prvohor se také řadí vznik Českého masívu. Ten jak již bylo řečeno vznikl srážkou několika menších kontinentálních bloků v rámci variského vrásnění na pomezí starších a mladších prvohor. Během tohoto vrásnění, zejména v jeho závěrečné fázi, došlo ke vzniku obrovských magmatických těles v zemské kůře, ale také k projevům sopečné činnosti. Vulkanické produkty z tohoto období jsou zachovány například v devonských sedimentech Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku a nebo v některých karbonských jezerních pánvích.
Před konsolidací Českého masívu se každý kontinentální blok (jejichž spojením Český masív vznikl) vyvíjel samostatně a v tomto období se na ně rozhodně nelze dívat jako na celek, ale je nutné se každým zabývat samostatně. Dodnes však není jasné jaké jednotky, které jsou dnes zabudovány v Českém masívu, byly samostatné kontinentální bloky a jaké byly spojeny již před spojením Českého masívu. Také je nutné počítat s tím, že všechny sopečné pozůstatky byly variským vrásněním deformovány případně i metamorfovány a došlo ke ztrátě dalších rysů. Většinou už nalezneme jen vulkanické horniny, ale těžko už zjistíme podrobnější údaje o charakteru sopek. Vulkanické horniny, které vznikly před variským vrásněním (devonské a starší), nalezneme zejména v tepelsko-barrandienské (středočeské oblasti), ale také například v Krušných horách, Orlických horách, Jeseníkách atd.
Zřejmě nelépe zachované vulkanické horniny jsou v tepelsko-barrandienské (středočeské) oblasti, která byla procesy variského vrásnění v rámci Českého masívu postižena nejméně. Následující charakteristika se tedy týká právě tepelsko-barrandienské oblasti. V této oblasti nalezneme jak proterozoické (starohorní) vulkanity tak vulkanity starších prvohor (ordovik - devon). Proterozoické (starohorní) vulkanické horniny tvoří několik pásů v komplexech proterozoických usazených hornin ve směru SV - JZ na území mezi Prahou, Domažlicemi a Stříbrem. Jedná se hlavně o horniny bazaltoidního charakteru. Často se v proterozoických vulkanitech vyskytují polštářové lávy, protože láva vytékala do moře. Proterozoické sedimenty spolu s vulkanickými horninami byly vyvrásněny a vyzdviženy kadomským vrásněním na konci proterozoika. V kambriu došlo místy k velmi intenzivní vulkanické činnosti (tentokráte přímo na zemském povrchu, nikoliv v moři), která souvisela s dozvuky kadomského vrásnění a jejíž dozvuky zasahují až do spodního ordoviku. Tímto vulkanismem vzniklo strašické pásmo (mezi Mirošovem a Komárovem) a křivoklátsko-rokycanské pásmo (mezi Křivoklátem a Rokycany). Tato pásma jsou tvořena především ryolity a andezity. Od ordoviku do devonu se v této oblasti projevuje opět podmořský vulkanismus bazaltoidního charakteru (spjatý s rozpínáním zemské kůry) v tzv. pražské pánvi, což je pánev, která vznikla v tepelsko-barrandienské oblasti na počátku ordoviku a zanikla v devonu při nástupu variského vrásnění - po celou dobu byla zalita vodou, usazovali se v ní sedimenty a také v ní docházelo ke zmíněnému vulkanismu. Intenzivní vulkanická činnost spadá v pražské pánvi do ordoviku a siluru. V siluru dokonce zasáhl vulkán, jehož produkty dnes nalezneme u Loděnic, nad hladinu moře. Sedimentární horniny včetně vulkanitů pražské pánve dnes nalezneme na území přibližně mezi Prahou a Plzní a výchozy vulkanických hornin můžeme pozorovat na řadě lokalit a to přímo i v Praze.
Použitá literatura: Chlupáč, I. & Brzobohatý, R. & Kovanda, J. & Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia. Praha
ZDROJ: www.gweb.cz
Sdílet článek na sociálních sítích