Dementi MŽP: K dnešnímu článku Lidových novin "Pod dozorem státu sází zemědělci plevel"
Rád bych jménem Ministerstva životního prostředí dementoval některá tvrzení,
obsažená v článku "Pod dozorem státu sází zemědělci plevel", publikovaného v
dnešním vydání Lidových novin (viz níže v e-mailu) pro případ, že by někdo z Vás
chtěl informace, obsažené v článku, citovat.
Rád bych jménem Ministerstva životního prostředí dementoval některá tvrzení, obsažená v článku "Pod dozorem státu sází zemědělci plevel", publikovaného v dnešním vydání Lidových novin (viz níže v e-mailu) pro případ, že by někdo z Vás chtěl informace, obsažené v článku, citovat.
1) Autor naprosto volně zaměňuje termíny "nepůvodní druhy" a "invazní druhy" rostlin. Invazní druhy rostlin jsou skutečným problémem nejen české přírody, protože se velmi rychle šíří a zabírají prostor ostatním (původním) druhům. Invazní druhy jsou podmnožinou skupiny druhů nepůvodních. Většina nepůvodních druhů se ale nechová invazně, tedy mohou s původními druhy koexistovat. Podotýkám, že mezi nepůvodní druhy patří i řada dnes u nás běžně pěstovaných rostlin, jako jsou brambory, či kukuřice.
2) Ministerstvo životního prostředí v žádném případě neposkytuje dotace na šíření invazních druhů rostlin, ba právě naopak, finančně podporuje jejich likvidaci. Na šíření invazních druhů rostlin neposkytuje dotace žádné ministerstvo. Dotace na pěstování energetických plodin poskytuje Ministerstvo zemědělství (ovšem opět nikoli na pěstování invazních druhů).
3) V seznamu rostlin vhodných pro pěstování k energetickému využití (http://www.vukoz.cz/__C1256D3B006880D8.nsf/$pid/VUKJWF1CD335/$FILE/tabulka2.htm) není ani jeden invazní druh. Je v něm řada druhů nepůvodních a také kříženců. Sami se můžete přesvědčit, že přímo v seznamu jsou označeny druhy, které není možné pěstovat ve zvláště chráněných územích. Podle platné legislativy je navíc pro pěstování nepůvodních druhů rostlin a kříženců třeba povolení k šíření do životního prostředí - při jeho posuzování se hodnotí i potenciální rizika zkřížení těchto druhů s místními populacemi rostlin. Pro případné pěstování takových druhů ve zvláště chráněných územích by byla nutná výjimka ze zákona.
Doporučuji autorovi, aby pro příště neváhal seznámit se se skutečností ať už z otevřených zdrojů (www.mzp.cz, www.mze.cz, www.vukoz.cz) či položením dotazu tiskovému oddělení MŽP. Tak, jako to dělají jeho kolegové z ostatních médií i z jeho vlastní redakce.
Jakub Kašpar
Ředitel odboru vnějších vztahů a tiskový mluvčí
Ministerstvo životního prostředí
1) Autor naprosto volně zaměňuje termíny "nepůvodní druhy" a "invazní druhy" rostlin. Invazní druhy rostlin jsou skutečným problémem nejen české přírody, protože se velmi rychle šíří a zabírají prostor ostatním (původním) druhům. Invazní druhy jsou podmnožinou skupiny druhů nepůvodních. Většina nepůvodních druhů se ale nechová invazně, tedy mohou s původními druhy koexistovat. Podotýkám, že mezi nepůvodní druhy patří i řada dnes u nás běžně pěstovaných rostlin, jako jsou brambory, či kukuřice.
2) Ministerstvo životního prostředí v žádném případě neposkytuje dotace na šíření invazních druhů rostlin, ba právě naopak, finančně podporuje jejich likvidaci. Na šíření invazních druhů rostlin neposkytuje dotace žádné ministerstvo. Dotace na pěstování energetických plodin poskytuje Ministerstvo zemědělství (ovšem opět nikoli na pěstování invazních druhů).
3) V seznamu rostlin vhodných pro pěstování k energetickému využití (http://www.vukoz.cz/__C1256D3B006880D8.nsf/$pid/VUKJWF1CD335/$FILE/tabulka2.htm) není ani jeden invazní druh. Je v něm řada druhů nepůvodních a také kříženců. Sami se můžete přesvědčit, že přímo v seznamu jsou označeny druhy, které není možné pěstovat ve zvláště chráněných územích. Podle platné legislativy je navíc pro pěstování nepůvodních druhů rostlin a kříženců třeba povolení k šíření do životního prostředí - při jeho posuzování se hodnotí i potenciální rizika zkřížení těchto druhů s místními populacemi rostlin. Pro případné pěstování takových druhů ve zvláště chráněných územích by byla nutná výjimka ze zákona.
Doporučuji autorovi, aby pro příště neváhal seznámit se se skutečností ať už z otevřených zdrojů (www.mzp.cz, www.mze.cz, www.vukoz.cz) či položením dotazu tiskovému oddělení MŽP. Tak, jako to dělají jeho kolegové z ostatních médií i z jeho vlastní redakce.
Jakub Kašpar
Ředitel odboru vnějších vztahů a tiskový mluvčí
Ministerstvo životního prostředí
Sdílet článek na sociálních sítích
