Zelené fasády dokáží klimatizovat budovy pasivní cestou - pomocí stínění a odvodu slunečního záření, a pomocí evapotranspirace lepšit mikroklima uvnitř a v blízkosti budovy...
Zelené (živé) fasády - vertikální zahrady
Neustále rostoucí ceny energií vedou v poslední době k tlaku na snižování energetické náročnosti budov. Podíl budov činí na celkové spotřebě energie v EU 40% a s přibývající zástavbou a urbanizací krajiny neustále roste. Základem pro nízkou energetickou náročnost budovy je především energeticky úsporný obvodový plášť. Jednou z jeho variant, která je zároveň šetrná k životnímu prostředí, jsou systémy zelených fasád.
Zelené fasády dokáží klimatizovat budovy pasivní cestou - pomocí stínění a odvodu slunečního záření, a pomocí evapotranspirace lepšit mikroklima uvnitř a v blízkosti budovy. Zeleň zároveň chrání spodní vrstvu fasády před nepříznivým počasím a funguje částečně jako tepelná izolace. Popínavé rostliny v létě brání průniku slunečního záření a přehřívání budovy. Naopak v zimě, kdy je krátkovlnné sluneční záření žádoucí, jsou rostliny víceméně bez listů a průchodu slunečního záření dovnitř budovy nic nebrání.
Speciálním prototypem zelených fasád jsou fasády francouzského botanika Patricka Blanca, který pro ně využívá systém panelů a stěn. Tento ojedinělý systém - systém vertikálních zahrad - je v současné době velmi oblíben a vyhledáván. Vychází z teorie, že rostliny ke svému životu nepotřebují půdu (která je jen mechanickou podporou), nýbrž jen vodu a minerály v ní rozpuštěné. Rostliny v přírodě dokážou růst i v extrémních podmínkách - na svislých plochách, skalách, kmenech stromů, prudkých svazích, a všude tam, kde je voda k dispozici po celý rok.

Plsť je napuštěna výživným roztokem. Systém je ovládán elektronicky a funguje jako uzavřený okruh: rostliny si vezmou výživu, kterou potřebují, a přebytečná vláha je zachycena vespodu konstrukce v odtokovém kanálu, odkud je vedena znovu do oběhu. Vzniká tak uzavřený okruh, který je nenáročný na spotřebu vody. Patrick Blanc dodává, že rostliny klasické zelené fasády, rostoucí z půdy a hledající vláhu, se povětšinou dostávají k samotné konstrukci budovy a mohou pak způsobovat statické problémy a konstrukci narušovat. K tomu u vertikálních zahrad nedochází.
Hustota osazení rámu je zhruba 30 rostlin na 1m2. Hmotnost vertikální zahrady (včetně rámu a rostlin) nepřesahuje 30kg/m2. Systém vyžaduje jen jednoduchou údržbu - rostliny postačí jednou za rok ostříhat a odstranit suché listy. Vertikální zahrady je díky nízké hmotnosti možné realizovat na stěny libovolné výšky i plochy, ve venkovních i vnitřních prostorách a téměř při jakýchkoliv klimatických a světelných podmínkách.
Výběr rostlin by měl být vždy individuální záležitostí. Prvotním předpokladem je schopnost růstu bez zeminy. Důležitým faktorem je i typ stavby, její umístění (orientace ke světovým stranám, expozice, klima místa stavby) a množství dostupného světla. V případě interiérových stěn je nutné zabudování speciálního osvětlení, které supluje přirozené denní světlo. V neposlední řadě zde hraje roli též estetický záměr autora a vzhled rostliny - barva, tvar a velikost listů/květů, opadavost, atd. Osazení více druhů rostlin je ve většině případů možné a i žádoucí, je však nutné předem zjistit, zda si jednotlivé druhy nebudou bránit v růstu a zda je jejich soužití vůbec možné. Zároveň je dobré pamatovat, že zelená fasáda nebude stejného vzhledu po celý rok, ale bude se měnit v závislosti na ročním období a v závislosti na stáří rostlin.
Vertikální zahrady tak představují možnost ozelenit město i na místech, kde by klasická výsadba zeleně nebyla možná, při zachování výhod standardních zelených fasád (efekt tepelné izolace, zlepšování klimatu odpařováním vody, chlazení v letních měsících).
Patrick Blanc je uznávaný francouzský botanik, vědec, výzkumný pracovník na CNRS (Národní ústředí pro vědecký výzkum), specialista na rostliny tropických lesních podrostů a v neposlední řadě umělecký designér. Vystudoval v Paříži na Université Pierre et Marie Curie, kde získal i doktorát věd. V roce 1993 dostal Cenu za botaniku od francouzské Akademie věd. V současné době spolupracuje s předními světovými architekty a jeho vertikální zahrady vznikají na významných stavbách po celém světě. Mezi jeho nejznámější projekty patří Musée du Quai Branly v Paříži (2006) a CaixaForum v Madridu (2008). www.murvegetalpatrickblanc.com
Pokud Vás téma vertikálních zahrad zaujalo, kontaktujte Ekoporadnu Praha (www.ekoporadnapraha.cz), která se zabývá i souvisejícími tématy jako je výstavba jezírek, zelené střechy, hospodaření s dešťovou vodou či ochrana zeleně. Více informací naleznete také v níže uvedené literatuře.
Zdroje:
Schmidt Marco (2010): The Watergy Concept towards a new Water Paradigm - Energy Performance of Green Roofs and Green Walls
Schmidt Marco (2006): The evapotranspiration of greened roofs and facades
Patrick Blanc: Vertikální zahrada, z přírody do města
Autorka článku: Dita Mrázková
Autorka fotografií: Veronika Kalníková
Sdílet článek na sociálních sítích