13. srpna - Mezinárodní den vlků

Na severní polokouli existují dva hlavní druhy: vlk etiopský (500 exemplářů) a šedý vlk (250 000 exemplářů). Jako společenská zvířata žijí a loví společně jako smečka, které vládne samec alfa a samice alfa. Vytí každého vlka je jedinečné, jako otisky prstů u lidí!

Jedním z nejúspěšnějších ochranářských příběhů v Evropě je přirozený návrat vlka do mnoha zemí. V některých oblastech Evropy byly vždy stabilní populace. Ve většině zemí však vlk zmizel v důsledku lidského pronásledování. V důsledku nárůstu jejich kořisti a lesního porostu a příznivé legislativy se populace vlků rychle rozvíjely. To přináší na mnoha místech pozitivní účinky na přírodu, ale také vyvolává obavy mezi lidmi. Vlci se někdy živí hospodářskými zvířaty, jako jsou ovce a skot, a proto dochází po staletí ke konfliktu s lidmi.

Nastolení ekologické rovnováhy

Mnoho vědců studovalo vliv vlků na ekosystémy. Slavný příklad z Yellowstone ukazuje, jak se chování kopytníků změnilo kvůli přítomnosti vlka. V důsledku toho došlo k proměně krajiny. Dalším příkladem je vztah vlků a moru prasat, nejlépe prozkoumaný na Slovensku. Vlci vyvádějí nemocné jedince, čímž zastavují šíření nemoci a zabraňují dalším propuknutím. Jiná studie zjistila, že vlci také snižují šíření tuberkulózy mezi divokými prasaty tím, že loví nakažené jedince. Někteří je tedy z dobrého důvodu nazývají ,doktory divočiny'. Vlk udržuje počet lišek pod kontrolou a umožňuje jejich kořisti (ptákům a hlodavcům) růst v populaci. Kromě toho zbytky po zabití vlků poskytují mrchožroutům potravu. A zvýšený počet divokých prasat, poškozujících zemědělská pole, se může snižovat, protože vlk je téměř jediným přirozeným nepřítelem.

Lidské konflikty kvůli vlkům

Evropská unie vyhlásila přísně chráněný status vlka. Země EU však určily, co tento stav prakticky znamená, zařazením druhů do různých příloh směrnice o stanovištích pro flóru a faunu. Země jako Slovensko a regiony Španělska proto mohou do určité míry vlky legálně vybíjet. Přesto i Španělsko v minulé sezóně zastavilo aktivity spojené s hubením vlků. Mezitím v mnoha dalších zemích nadále dochází k nezákonnému zabíjení vlků.

Co se ale stane, když vlci opustí přírodní chráněná území a toulají se v blízkosti lidských sídel? To je otázka, která v poslední době zaměstnává mnoho lidí. Lidé neustále degradují přirozená stanoviště pro vlky a další druhy. Těžba lesů, rozšiřování zemědělské půdy a urbanizace způsobují rychlý úbytek přírodních míst. Proto je nevyhnutelné, že se vlci stěhují ze svého přirozeného prostředí a hledají nová území. Přesto zvířata často končí v lidských sídlech, což může způsobit konflikty mezi lidmi a volně žijícími zvířaty.

Práce na soužití

Klíčovou otázkou tedy je, jak jsou lidé schopni zmírňovat konflikty a dopracovat se k soužití s vlky a další divokou zvěří. Například v roce 2018 se European Wilderness Society zúčastnila workshopu Platformy EU o soužití lidí a velkých šelem. Workshop se zabýval současným využitím finančních prostředků EU na podporu soužití lidí a velkých šelem a předcházení drancování hospodářských zvířat. Výsledkem workshopu byla řada doporučení, jak mohou organizace využít finanční prostředky EU k podpoře místních komunit a předcházení drancování dobytka. Aby se minimalizoval konflikt mezi člověkem a vlkem, měli by lidé uplatňovat následující doporučení:

• Zjednodušit proces podávání žádostí, aby bylo pro jednotlivé zemědělce snazší vyplňovat formuláře.
• Zvýšit podporu tak, aby zahrnovala náklady na údržbu a dodatečnou práci a také náklady na vybavení.
• Snížit počet nástrojů používaných k podpoře soužití.
• Efektivněji komunikovat požadavky na finanční podporu.
• Jasně sdělit politickým stranám přítomnost velkých šelem a potřebu preventivních opatření.