Integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC), díl 4. - historie

V Evropě došlo v posledních letech ke zlepšování stavu životního prostředí. To se týká i České republiky, kde se podařilo - především díky novým zákonným předpisům v ochraně životního prostředí, přijatým v devadesátých letech - mj. význačně snížit znečištění ovzduší, zlepšit čistotu povrchových vod a omezit nekontrolované skládkování odpadů. K této změně došlo hlavně díky širokému uplatnění strategie kontroly a řízení, která přinutila znečišťovatele investovat do nákladných opatření na ochranu životního prostředí - tzv. koncových technologií. Koncové technologie nejsou integrální součástí výrobní technologie, ale jsou přidávány na její konec (na ?konec potrubí?) za účelem zachycení anebo úpravy produkovaného znečištění (odlučovače, čistírny odpadních vod, spalovny, skládky). Jejich předností je, že jsou schopny řešit akutní problémy v jednotlivých složkách životního prostředí a nevyžadují zásah do výrobní technologie. Koncové technologie jsou kontraproduktivní především ze dvou důvodů: z pohledu udržitelného rozvoje - protože ve většině případů pouze převádějí znečištění z jedné složky životního prostředí do druhé - kde sice není akutním rizikem, ale představuje dlouhodobé ohrožení - a dále proto, že místo omezování materiálových a energetických toků potřebují ke svému vybudování a provozu další materiál a energii z ekonomických důvodů - protože představují investice, které zvyšují výrobní náklady a nemají reálnou návratnost; ve svém důsledku tak zvyšují ceny výrobků. Z těchto důvodů je strategie kontroly a řízení (koncových technologií) postupně vytlačována strategií prevence. Strategií prevence rozumíme takovou strategií ochrany životního prostředí, která předchází vzniku znečištění u zdroje. U výrobních procesů toho dosahuje především efektivnějším využíváním vstupů výroby. Současně tak přináší i ekonomické efekty. Vyšší efektivností výroby podniky snižují negativní působení na životní prostředí a zároveň zvyšují svou konkurenceschopnost. Koncové technologie si i nadále zachovají významnou roli v ochraně životního prostředí a zatím nemohou být zcela nahrazeny preventivními opatřeními. Jde o to, aby byla nalezena optimální rovnováha mezi oběma základními strategiemi s tím, že koncová řešení budou pouze doplňkem preventivních opatření, integrovaných do samotných procesů. Předpokládáme, že budou odstraňovat stále menší objemy odpadů a znečištění, kterým nebylo možno předejít v rámci technologického procesu. Pokud hovoříme o udržitelném rozvoji, jde nám o to, jak tento proces co nejvíce urychlit, protože environmentální i ekonomické ztráty spojené s nápravnými opatřeními a jejich provozem jsou vysoké. Zatímco strategie kontroly a řízení byla vyvinuta státní správou, která je odpovědná za vytvoření zdravých životních podmínek, strategie prevence začala být používána průmyslem jako reakce na ekonomickou náročnost koncových technologií. Vznik praktického uplatnění této strategie lze ilustrovat programem firmy 3M, která v USA začala již na sklonku sedmdesátých let realizovat svůj proslulý program ?Prevence znečištění se vyplácí? (Pollution Prevention Pays). Program byl tehdy zaměřen na předcházení vzniku nebezpečného odpadu. USA byly i prvním státem, který vytvořil rozsáhlou podporu prevence vzniku znečištění ve svém právním systému. Na mezinárodní úrovni byla významným mezníkem v této oblasti konference o životním prostředí v Rio de Janeiro v roce 1992, která jednoznačně zdůraznila prioritu preventivní strategie jako cesty k udržitelnému rozvoji. Jejímu praktickému uplatňování je věnována kapitola závěrečné deklarace a používá se pro ni termín ?čistší produkce?. V r. 1998 byla přijata Mezinárodní deklarace o čistší produkci, ke které se Česká republika připojila v březnu 1999. (Pojmy spojené s touto strategií jsou shrnuty v Příloze I.) V Evropě jsou, zhruba od konce osmdesátých let, tyto postupy využívány progresivními průmyslovými podniky. Tyto trendy se postupně promítly do právních systémů řady členských států EU (např. Nizozemí, Švédska anebo Irska). Evropskou komisí byly tyto trendy reflektovány např. v prioritách jejího 5. akčního programu a později vydáním Směrnice Rady 96/61/EC z 24.9.1996 o integrované prevenci a omezování znečištění. Z Příručky ke směrnici Rady 96/61/EC (IPPC), MŽP ČR, 1999. Převzato ze serveru ČEÚ - www.ceu.cz