II. zpráva z průběhu vědecké expedice Přírodovědecké fakulty JU na souostroví Svalbard
Jsme v polovině expedice a přijela velká skupina jihočeských botaniků a zoologů (foto zleva – O. Říčan, T. Tyml, A. Bartošová, A. Bernardová, O. Ditrich, Z. Namsaraev, M. Hais, A. Bednářová, J. Kvíderová, J. Elster, K. Prach, O. Bohuslavová a O. Strunecký).
Krásné počasí a práce v terénu nám umožnily setkání s různými půvaby zdejší přírody (obrázek 1 – východní pobřeží zátoky Petunia v nočním slunci, obrázek 2 - čelo ledovce Nordenskiöld, obrázek 3 – liška polární se přišla podívat na naši stanici, obrázek 4 – papuchalk arktický lovící na noční hladině, obrázek 5 - potáplice malá, která se zoologům omylem chytila do rybářské sítě, obrázek 6 – tuleň kroužkový si prohlíží naši loďku).
Rostlinní ekologové Alena Bartošová a Karel Prach navázali na loňský výzkum rostlinných společenstev a začali studovat vlastnosti dvou druhů kvetoucích rostlin zdejší tundry (Dryas octopetala a Braya purpurescens). Dryádka (obrázek 7) je běžný dlouhověký rostlinný druh zdejší tundry rostoucí v širokých ekologických podmínkách. Rychlost jejího růstu závisí na konkrétních stanovištních podmínkách a její stáří je možné studovat na miniaturních letokruzích jejích kořenů. Zjistili, že některé tyto rostliny, dosahující výšky sotva několik centimetrů, jsou desítky let staré (obrázek 8). Druhá, také miniaturní rostlina Braya (obrázek 9) má jinou vlastnost. V případě nepříznivého léta nemá čas dokončit kvetení a tvorbu semen, a tak tento proces prodlouží do příštího léta. Ve zdejších extrémních podmínkách je to velmi důležitá schopnost. Studium této vlastnosti na několika rostlinách rostoucích v různých nadmořských výškách tak přinese velice zajímavé poznatky této výjimečné adaptace. Dalším tématem se zabývá Alexandra Bernardová. Je specialistkou na analýzu pylových zrn rostlin. V částech tundry, kde se za poslední stovky let vytvořila dostatečně silná vrstva humusu, vykopala několik sond (obrázek 10). Získané vzorky humusu bude v laboratoři v Českých Budějovicích analyzovat. Na základě složení pylových zrn se pokusí o rekonstrukci druhového složení rostlin za posledních mnoho let vývoje zdejší tundry. Jana Kvíderová a Josef Elster pokračují v měření manipulačního experimentu s otevřenými skleníky instalovanými v podmáčené kopečkové tundře (obrázek 11). V polovině arktického léta začala podmáčená tundra rychle vysychat a měnit barvu ze zelené do červenohnědé (obrázek 12). S vysycháním tundry došlo k výrazné změně podmínek, ve kterých žijí mechorosty a sinice (Nostoc). Nostoc, který je předmětem našeho studia a který žije v mělkých mokřadech (obrázek 13), začal vysychat (obrázek 14). Z tohoto důvodu založili algologové nový experiment, při kterém měří fotosyntetickou aktivitu a fixaci vzdušného dusíku při pozvolném vysychání. Tak chtějí zjistit, jak sinice reaguje na změny vysycháním, ke kterým běžně dochází v průběhu arktického léta. Otakar Strunecký, další odborník zabývající se výzkumem sinic a řas, shromáždil sbírku sinic ze skupiny Phormidium. Tato sinice je v arktických i antarktických podmínkách velmi hojná a Otakar si zde připravuje vzorky této sinice pro následnou genetickou analýzu DNA (obrázek 15). Chce tak získat poznatky o celosvětovém rozšíření této zajímavé skupině sinic.
doc. Ing. Josef Elster, CSc., arktická stanice Jihočeské univerzity, stanice Petunia, 29. července 2009
Obrázek 1 Obrázek 2
Obrázek 3 Obrázek 4
Obrázek 5 Obrázek 6
Obrázek 7 Obrázek 8
Obrázek 9 Obrázek 10
Obrázek 11 Obrázek 12
Obrázek 13 Obrázek 14
Obrázek 15