Nový report PwC a Světového ekonomického fóra: Globálně stanovená minimální cena uhlíku sníží emise CO2 o 12 procent

Díky mezinárodně stanovené minimální ceně uhlíku (international carbon price floor - ICPF) za znečišťování emisemi skleníkových plynů by mohlo dojít k dalšímu snížení emisí, což přispěje k řešení globální klimatické krize. O jak velké snížení emisí se však jedná? A jaký to může dopad na globální ekonomiku?

Ze zjištění publikovaných v novém reportu společnosti PwC a Světového ekonomického fóra, ,,Climate Ambition: Analysis of an International Carbon Price Floor", vyplývá, že díky minimální stanovené ceně uhlíku, respektive emisních povolenek, by mohlo dojít ke snížení globálních emisí skleníkových plynů o 12 %. Zavedení minimální ceny tuny emisí oxidu uhlíku by přitom stálo méně než 1 % HDP, přičemž tento náklad by byl vykompenzován tím, že se předejde ekonomickým ztrátám souvisejícím s globálním oteplováním a dojde k potenciálně produktivnímu využití uhlíkových výnosů.

V reportu je uveden model dopadu minimální ceny uhlíku dle návrhu Mezinárodního měnového fondu (IMF). To je nástroj, který má do roku 2030 stanovit minimální cenu emisních povolenek následovně: 75 dolarů za tunu u zemí s vysokým příjmem, 50 dolarů za tunu u zemí se středním příjmem a 25 dolarů za tunu u těch s nízkým příjmem (hodnota dolaru z roku 2018). Účelem této struktury je snížit riziko, že bude docházet k přesunu emisí ze zemí s nízkou cenou emisí skleníkových plynů - tzv. únik uhlíku -, a naopak dojde k většímu zapojení zemí s nízkým příjmem.

Jiný aktuální samostatný průzkum - PwC Net Zero Economy Index - ukazuje, že aby se mohlo globální oteplování zastavit pod maximální hranicí 1,5 stupně, čímž se zamezí riziku katastrofické změny klimatu, snižování emisí skleníkových plynů bude muset být pětkrát rychlejší než doposud^[1].

Klíčové poznatky z reportu:

- Mezinárodní cena uhlíku může být vykompenzována. Za předpokladu, že tržby z navrženého systému minimálních globálních cen emisních povolenek vrátíme zpět domácnostem, by se u všech zkoumaných scénářů snížil HDP o méně než 1 %. V dlouhodobém horizontu by přinejmenším většina ztrát HDP byla vykompenzována snížením ekonomických ztrát v důsledku globálního oteplování: zvyšování hladiny moře, nedostatečná produktivita pracovníků a sektoru zemědělství, újma na zdraví jedinců.

- Potenciální využití významných zisků z minimální ceny uhlíku pro ty nejchudší. Minimální cena uhlíku by mohla v některých zemích zvýšit HDP až o 3 %, načež by mohla být tato částka vrácena domácnostem s nižšími příjmy a přechod by tak byl spravedlivý.

- Efektivní snížení emisí až o 12,3 % v důsledku zavedení minimální mezinárodní ceny uhlíku. V kombinaci se stávajícími závazky jednotlivých zemí ke snížení emisí v rámci národních klimatických plánů (tzv. NDC) může být dosaženo přinejlepším globální teploty vyšší o 2 °C ve srovnání s obdobím před počátkem industrializace. Spolu s posílením klimatických cílů a jednotlivých podniknutých kroků by naše planeta měla větší naději na dosažení hranice 1,5 °C.

- Schopnost zabránit výraznému ,,úniku uhlíku" (přesunu emisí mezi jurisdikcemi z důvodu nižší ceny uhlíku). Z modelu vyplývá, že v důsledku zavedení globální minimální ceny uhlíku, a to i se sníženou minimální cenou u zemí s nižším a středním příjmem, by docházelo pouze k zanedbatelným přesunům výroby produkující emise do zemí, kde jsou ceny uhlíku nižší.

V současné době se cena uhlíku pohybuje v přepočtu od nuly po 130 dolarů za tunu CO₂. V důsledku toho mají jednotlivé země nerovné podmínky a klimatické cíle těch zemí, jež se obávají ztrát z důvodu mezinárodní konkurence, jsou omezovány. V červnu letošního roku předložil Mezinárodní měnový fond rámec s návrhem rozdílných cen pro emise ekonomik v různých stádiích rozvoje, díky čemuž dojde k vyšší účasti na snižování emisí.

Partner PwC Česká republika a expert na udržitelnost Jan Brázda říká: ,,Základním rozměrem boje proti změně klimatu je jeho globální charakter. Stejně jako je důležité, aby se všechny státy zavázaly k čistým nulovým emisím, je nutné mít i určenou cestu, kterou zejména významní hráči za cílem půjdou. Studie PwC a WEF ukazuje, že globálně stanovená minimální cena emisí uhlíku je jedním z nástrojů, které tomu mohou pomoci. Má totiž potenciál omezit praxi, kdy země s drahými povolenkami outsourcují emisně náročnou výrobu v zemích s volnějšími pravidly a tím celý záměr boje proti změně klimatu podrývají."

Globální lídr sítě PwC Bob Moritz říká: ,,Zjištění vyplývající z naší analýzy jsou velmi povzbudivá. Zavedení minimální ceny uhlíku by díky zrychlení snižování emisí mohlo výrazně přispět k řešení globálního oteplování. K tomu by mohlo dojít bez výrazných ekonomických škod na živobytí a byznysu, ačkoliv dopady by mohly být z globálního hlediska trochu nejednotné. Pokud bychom však nejednali vůbec, dopady na naši společnost a na obchod budou mnohem vyšší. Politické a technické výzvy zůstávají i nadále v popředí, my však doufáme, že výsledky výzkumu pomohou jednotlivým zemím pochopit, že stanovení ceny uhlíku posílí snahu všech o dosažení uhlíkové neutrality. Díky tomu zabráníme nejhorším možným dopadům změny klimatu na jednotlivce a na celou naši planetu."

B?rge Brende, president Světového ekonomického fóra, říká: ,,Výsledky analýzy týkající se minimální ceny uhlíku jsou velice pozitivní. Spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem bude klíčová pro další kroky i pro urychlení snahy o udržitelnější a inkluzivní zotavení."

Kompletní report včetně technických dodatků je ke stažení na adrese www.pwc.com/carbonpricing