Věčná otázka - plast nebo sklo?

Které lahve jsou ekologičtější? O této problematice se již dlouho vedou diskuse. Na trhu se v mnohem větší míře objevují plastové láhve a skleněné se dostaly do ústraní. Dnes se dá koupit ve skleněné lahvi nanejvýš pivo či víno. Vratné skleněné lahve zmizely z obchodů brzy po roce 1989 během několika měsíců. Výrobci lahví se tím elegantně zbavili své odpovědnosti za osud svých obalů a obchodníci si usnadnili a hlavně urychlili práci s výkupem. Není pravda, že za zánikem vratných lahví stojí spiknutí velkých obchodních řetězců. Kdyby tomu tak bylo, pili bychom už dávno pivo či víno z plastu. Pokusy některých pivovarů nabídnout českému pivaři jeho nápoj v praktičtějším plastovém balení už na první pokus zkrachovaly. A na druhé straně, proč stahovat z trhu limonády balené v plastu, které mají úspěch? Když začali zákazníci sahat po ?petkách?, dostal se státem uměle udržovaný systém povinného výkupu vratných lahví do nestabilního stavu. Sklo, o které nikdo nestál, se začalo hromadit ve skladech a výrobcům i obchodníkům v něm vázlo stále více peněz. Aby nezkrachovali, museli snížit výši zálohy, jež se propadala ze tří korun na desetník. V roce 1999 se proto systém výkupu zhroutil úplně. Nabízí se také otázka, které lahve jsou praktičtější. Při nákupu spotřebitel nesáhne po přepravce s těžkými vratnými lahvemi, nýbrž po lehkém plastovém kartónu. Umělohmotné obaly umožňují dopravovat potraviny na větší vzdálenosti při výrazně nižších nákladech. Jsou sterilní, takže nevyžadují chlazení, aby se jejich obsah nezkazil. Ve státech s rozvinutou obalovou technologií dorazí ke spotřebiteli až 98 % vyrobených potravin, v zemích třetího světa přijde polovina nazmar. Bez analýz životního cyklu obalů z lahví (spotřeba surovin a energie, znečištění ovzduší a vody...) nelze s jistotou určit, který obal je ekologičtější. Z posledních závěrů ale vyplývá, že na výrobu skleněných lahví se vyplýtvá až o třetinu víc energie než na výrobu plastových. Souvisí to s tím, že vratné lahve se musí vymývat, což zatěžuje životní prostředí odpadní vodou, plnou louhu a desinfekce. Plastové lahve jsou navíc mnohem lehčí, naloží se jich na auto minimálně dvojnásobek a odpadá také povinnost vozit je zpět k výrobci. V České republice se tak ušetřilo 33 400 tun nafty ročně a ze silnic zmizelo 2 500 nákladních aut denně. Ekologická analýza Evropské komise proto doporučuje plastové nevratné lahve jako jednoznačně šetrnější k životnímu prostředí. Nastává ovšem další problém. Co s plastovými lahvemi, jak je využívat, aby se nestaly zátěží? Většina jednorázových obalů se hromadí na skládkách bez užitku, v lepším případě končí ve spalovnách. Toto je zatím jediná diskvalifikace oproti vratným lahvím. Řešením je fungující systém třídění plastu z komunálního odpadu. Recyklační linky už dokáží proměnit plastový recyklát v polyesterovou střiž, elektrickou izolaci a další žádané výrobky. Teoreticky by stihla přepracovat čtvrtinu lahví, které obyvatelé ČR za rok vyhodí. Jelikož je to dobrý obchod, lze předpokládat, že se touto cestou dají i další podniky. Je ovšem nutné oddělit z odpadu plasty, roztřídit je a zajistit dopravu. Za odpadky svých občanů odpovídají ze zákona obce a pro ty je mnohem výhodnější vyvážet všechno na skládku. Na druhé straně výrobci nevratných lahví přenášejí odpovědnost za tuny odpadků na obce, spotřebitele a daňové poplatníky. My jako občané a spotřebitelé můžeme v tomto ohledu udělat pro životní prostředí mnohé. Od října 2000 můžeme na lahvích najít malý kulatý symbol tvořený dvěma zelenými šipkami ? Zelený bod. Tímto způsobem sáhli čeští producenti obalů po něčem, co v západní Evropě funguje už deset let. Toma, Coca-Cola, Nestlé... a další velké firmy založily společnost EKO-KOM. Ta funguje jako velká kasička, do které tito výrobci plastových obalů ?sypou? peníze. EKO-KOM pak částečně zaplatí obci vytřídění jejich obalů. Recyklace plastů a dalších obalů se pak pro obce stane ekonomicky výhodnější než vyvezení na skládku. Směrnice Evropské unie, která požaduje od členských států zajistit využití alespoň poloviny všech použitých obalů, se bude časem vztahovat i na ČR. Výrobci, kteří se sdružili ve společnosti EKO-KOM si už nyní uvědomují svoji zodpovědnost s předstihem. Pokud si obce nepořídí drahou separační linku, budou muset občany vychovat, aby třídili odpad doma a plasty, papír a kovy pak vyhazovali do speciálních kontejnerů. Evropské průzkumy dokazují, že je to běh na dlouhou trať. Záleží tedy především na vůli a ochotě občanech a jejich přístupu k životnímu prostředí. Není to důvod k zamyšlení? Zdroj: Technický management - 18/2001