Je libo zlatý šperk z počítačového odpadu?
Každý počítač jednoho dne doslouží, a pak se kvůli součástkám obsahujícím
toxické látky změní v nechtěný a nebezpečný odpad
[https://www.kamsnim.cz/browse/nebezpecny]. Jen v Kalifornii se nastřádalo sedm
miliónů vysloužilých počítačových monitorů a starých televizí, přičemž denně k
nim přibývá dalších deset tisíc kusů. Stejné problémy má i Tchaj-wan, další
velký výrobce počítačové techniky. Řešení? Z Tchaj-wanu - ale i Kalifornie - se
část počítačového odpadu nadále vyváží do rozvojových států, kde se ničí
neekologicky, zato však levně. To ale pouze posiluje hlasy, které žádají, aby se
vyřazená technika zpracovávala výhradně na domácí půdě a ekologicky šetrným
způsobem.
Jenže taková recyklace je nákladná.
Kaliforňané na ni musí přispívat zvláštní daní - tím, že za každý počítačový
monitor či televizi zaplatí o šest až deset dolarů navíc.
Na Tchaj-wanu recyklaci počítačů povzbuzuje a dotuje vládní Úřad pro ochranu
životního prostředí. V roce 1998 se podařilo zrecyklovat 138 tisíc počítačových
jednotek, předloni jich už bylo 1,7 miliónu.
Nejznámější firmou, která se na Tchaj-wanu recyklací elektronických součástek
zabývá, je Super Dragon Technology.
Tato společnost umí zpracovat každou část dosloužilého počítače. A co je ještě
důležitější, zpracuje ji ekologicky. Žádné pálení na otevřeném prostranství, kdy
do vzduchu unikají jedovaté látky; žádné drcení na malé kousky, které se zakryjí
hlínou, ale zůstávají nebezpečím pro další generace.
Super Dragon Technology si zakládá na tom, že její metoda recyklace je
ekologicky bezpečná. Svou továrnu umístěnou v severním cípu Tchaj-wanu ráda
předvádí tuzemským i zahraničním hostům. Podle svého zaměstnance Roscowa Hsiaa
dokonce uvažuje o tom, že z ní udělá turistickou atrakci.
\"Míváme tu školy, vládní činitele i diplomaty. Ukazujeme jim, jak snadná je
proměna tohoto haraburdí v něco smysluplného,\" říká Hsiao. Zpracovávání
počítačového odpadu je zlatý důl. Doslova. V každé tuně se totiž skrývá zhruba
sto gramů zlata. A Super Dragon Technology podle Hsiaa ročně zpracuje kolem
sedmi tisíc tun počítačového odpadu.
Kromě zlata a stříbra se z něj dá vytěžit i jiný cenný kov, palladium. Využije
se dokonce i sklo [https://www.kamsnim.cz/categories/skloBile] z monitorů, které
se semílá na jemný prášek. Počítačový odpad se může přeměnit v chirurgický
nástroj, v umělý mramor, v základ pro cihlu, ale i v sošku, která imituje
porcelán. Nebo z něj může vzniknout šperk.
\"Doufáme, že lidé budou svůj zájem o ekologii demonstrovat i tím, že si pořídí
umělecké dílo vyrobené z recyklovaného počítače - a že na něj budou pyšní,\"
říká Hsiao.
Pokud se taková móda na Tchaj-wanu prosadí, bude to znamenat i další zisky pro
Hsiaovu firmu. Ta si už nyní ročně vydělává v přepočtu více než 30 miliónů
dolarů. Téměř polovičku z této částky získá prodejem zlata vytěženého z
počítačového odpadu.
Každý počítač jednoho dne doslouží, a pak se kvůli součástkám obsahujícím toxické látky změní v nechtěný a nebezpečný odpad. Jen v Kalifornii se nastřádalo sedm miliónů vysloužilých počítačových monitorů a starých televizí, přičemž denně k nim přibývá dalších deset tisíc kusů. Stejné problémy má i Tchaj-wan, další velký výrobce počítačové techniky. Řešení? Z Tchaj-wanu - ale i Kalifornie - se část počítačového odpadu nadále vyváží do rozvojových států, kde se ničí neekologicky, zato však levně. To ale pouze posiluje hlasy, které žádají, aby se vyřazená technika zpracovávala výhradně na domácí půdě a ekologicky šetrným způsobem.
Jenže taková recyklace je nákladná.
Kaliforňané na ni musí přispívat zvláštní daní - tím, že za každý počítačový monitor či televizi zaplatí o šest až deset dolarů navíc.
Na Tchaj-wanu recyklaci počítačů povzbuzuje a dotuje vládní Úřad pro ochranu životního prostředí. V roce 1998 se podařilo zrecyklovat 138 tisíc počítačových jednotek, předloni jich už bylo 1,7 miliónu.
Nejznámější firmou, která se na Tchaj-wanu recyklací elektronických součástek zabývá, je Super Dragon Technology.
Tato společnost umí zpracovat každou část dosloužilého počítače. A co je ještě důležitější, zpracuje ji ekologicky. Žádné pálení na otevřeném prostranství, kdy do vzduchu unikají jedovaté látky; žádné drcení na malé kousky, které se zakryjí hlínou, ale zůstávají nebezpečím pro další generace.
Super Dragon Technology si zakládá na tom, že její metoda recyklace je ekologicky bezpečná. Svou továrnu umístěnou v severním cípu Tchaj-wanu ráda předvádí tuzemským i zahraničním hostům. Podle svého zaměstnance Roscowa Hsiaa dokonce uvažuje o tom, že z ní udělá turistickou atrakci.
\"Míváme tu školy, vládní činitele i diplomaty. Ukazujeme jim, jak snadná je proměna tohoto haraburdí v něco smysluplného,\" říká Hsiao. Zpracovávání počítačového odpadu je zlatý důl. Doslova. V každé tuně se totiž skrývá zhruba sto gramů zlata. A Super Dragon Technology podle Hsiaa ročně zpracuje kolem sedmi tisíc tun počítačového odpadu.
Kromě zlata a stříbra se z něj dá vytěžit i jiný cenný kov, palladium. Využije se dokonce i sklo z monitorů, které se semílá na jemný prášek. Počítačový odpad se může přeměnit v chirurgický nástroj, v umělý mramor, v základ pro cihlu, ale i v sošku, která imituje porcelán. Nebo z něj může vzniknout šperk.
\"Doufáme, že lidé budou svůj zájem o ekologii demonstrovat i tím, že si pořídí umělecké dílo vyrobené z recyklovaného počítače - a že na něj budou pyšní,\" říká Hsiao.
Pokud se taková móda na Tchaj-wanu prosadí, bude to znamenat i další zisky pro Hsiaovu firmu. Ta si už nyní ročně vydělává v přepočtu více než 30 miliónů dolarů. Téměř polovičku z této částky získá prodejem zlata vytěženého z počítačového odpadu.
Jenže taková recyklace je nákladná.
Kaliforňané na ni musí přispívat zvláštní daní - tím, že za každý počítačový monitor či televizi zaplatí o šest až deset dolarů navíc.
Na Tchaj-wanu recyklaci počítačů povzbuzuje a dotuje vládní Úřad pro ochranu životního prostředí. V roce 1998 se podařilo zrecyklovat 138 tisíc počítačových jednotek, předloni jich už bylo 1,7 miliónu.
Nejznámější firmou, která se na Tchaj-wanu recyklací elektronických součástek zabývá, je Super Dragon Technology.
Tato společnost umí zpracovat každou část dosloužilého počítače. A co je ještě důležitější, zpracuje ji ekologicky. Žádné pálení na otevřeném prostranství, kdy do vzduchu unikají jedovaté látky; žádné drcení na malé kousky, které se zakryjí hlínou, ale zůstávají nebezpečím pro další generace.
Super Dragon Technology si zakládá na tom, že její metoda recyklace je ekologicky bezpečná. Svou továrnu umístěnou v severním cípu Tchaj-wanu ráda předvádí tuzemským i zahraničním hostům. Podle svého zaměstnance Roscowa Hsiaa dokonce uvažuje o tom, že z ní udělá turistickou atrakci.
\"Míváme tu školy, vládní činitele i diplomaty. Ukazujeme jim, jak snadná je proměna tohoto haraburdí v něco smysluplného,\" říká Hsiao. Zpracovávání počítačového odpadu je zlatý důl. Doslova. V každé tuně se totiž skrývá zhruba sto gramů zlata. A Super Dragon Technology podle Hsiaa ročně zpracuje kolem sedmi tisíc tun počítačového odpadu.
Kromě zlata a stříbra se z něj dá vytěžit i jiný cenný kov, palladium. Využije se dokonce i sklo z monitorů, které se semílá na jemný prášek. Počítačový odpad se může přeměnit v chirurgický nástroj, v umělý mramor, v základ pro cihlu, ale i v sošku, která imituje porcelán. Nebo z něj může vzniknout šperk.
\"Doufáme, že lidé budou svůj zájem o ekologii demonstrovat i tím, že si pořídí umělecké dílo vyrobené z recyklovaného počítače - a že na něj budou pyšní,\" říká Hsiao.
Pokud se taková móda na Tchaj-wanu prosadí, bude to znamenat i další zisky pro Hsiaovu firmu. Ta si už nyní ročně vydělává v přepočtu více než 30 miliónů dolarů. Téměř polovičku z této částky získá prodejem zlata vytěženého z počítačového odpadu.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích