České zemědělství nabírá nový směr

Podpora produkce ustoupí podpoře krajinotvorby a péči o její pestrost při zachování českých zvláštností

Za uplynulých patnáct let došlo v českém zemědělství k výrazným změnám. Původně centrálně řízené a spravované odvětví prošlo razantním vývojem a změnami, a tak jsou dnes jeho hlavní ukazatele, např. produktivita práce, plně srovnatelné s vyspělými státy Evropy.
Určité srovnatelné výhody vyplývající z historické pozice a ekonomických parametrů České republiky, jako jsou velké výrobní celky, by měly zůstat výhodou i nadále, jiné, například nižší cena půdy, nebo levnější pracovní síla, se dříve, či později přiblíží až vyrovnají vyspělým zemím Evropy.
Zemědělci sice stále zápasí s určitými nevýhodami, jako je zastaralý vozový park, hospodaření na pronajaté půdě, nebo celková zadluženost. I zde však lze očekávat postupná zlepšení, ať již za pomoci účelových dotací směřujících k modernizaci provozů, či díky postupně se zvyšující kapitálové síle podniků.

Nové základy

Vstupem do EU jsme položili základy novodobé historie českého zemědělství. Takového zemědělství, které rozšiřuje svou úlohu producenta potravin o nové funkce, mnohem více orientované na venkov jako celek, krajinu, na péči o vodní zdroje a lesy. Struktura finančních toků do zemědělství se oproti současnosti bude postupně měnit na podporu a rozvoj venkova, života na venkově a na obnovu a budování infrastruktury.
Podpora produkce ustoupí podpoře krajinotvorby, péči o její pestrost, o zachování specifik a jejich ochranu. Přestože je celosvětovým trendem stále větší koncentrace výrobních celků, je zcela zřejmé, že v agrárním a zpracovatelském sektoru budou mít své nezastupitelné místo a úlohu i malé a střední podniky. Na jedné straně například jako hospodáři v extenzivních podmínkách, kam nemůže velká technika, na straně druhé jako výrobci regionálních produktů a specialit.

Zvyšování konkurenceschopnosti

Nový směr vychází právě z těchto trendů a je opřen o širokou základnu poznatků současnosti a vývoje situace ve světě i EU. Samozřejmostí je úzká provázanost na evropský model zemědělství.
Celá veřejnost již patrně zaslechla pojmy, jako jsou mimoprodukční funkce zemědělství, pastevní chov, nitrátová směrnice, welfare zvířat, Natura 2000, integrovaná prevence a omezování znečištění, energetické plodiny, či hospodaření s odpady. Právě z provázanosti agrárního sektoru se všemi složkami životního prostředí se otevírají široké možnosti uplatnění a využití současných aktivit a tyto základní principy a prvky jsou zpracovány v Koncepci agrární politiky na roky 2004 - 2013. Rozvíjí se a posilují současné změny, kroky a opatření.
Důležité zůstává zvyšování konkurenceschopnosti zemědělské prvovýroby a potravinářského průmyslu se zachováním přiměřené zaměstnanosti a zlepšení životní úrovně jak zde, tak pro celý venkov. Ruku v ruce s tím jdou opatření k omezení rizikovosti podnikání v sektoru, udržení potřebného rozměru prvovýroby a zpracovatelských podniků.

Ekologické zemědělství

V návaznosti na přírodní katastrofy z let minulých jsou vytyčeny cíle směřující ke zvýšení retenční schopnosti obhospodařovaných ploch, včetně kroků vedoucích ke zlepšování kvality podzemních i povrchových vod.
Z pohledu péče o krajinu a o biodiverzitu jsou stanoveny kroky vedoucí ke zvyšování biologické rozmanitosti, posílení pestrosti, bohatosti a větší péče o prostředí jako životního prostoru pro člověka, zvěř i rostliny. Jde o vhodné a racionální využití zemědělské produkce jako netradičních a obnovitelných zdrojů energie.
Velkou perspektivu před sebou má ekologické zemědělství a celoevropským předpokladem je jeho další rozvoj. Velký důraz je zaměřen na rekreační význam krajiny, lesa a vodních ploch. Pamatováno samozřejmě bylo na geografické, sociální a ekonomické podmínky ČR a všech specifik. Podařilo se vymezit základní představy a obecné podmínky, ve kterých se bude agrární sektor nacházet a zemědělští podnikatelé i celá naše veřejnost má možnost získat informace, kterým směrem se současné zemědělství vydává.