Jaké dopady bude mít zavedení záloh na PET na cíle v oblasti komunálních odpadů

Server Průmyslová ekologie zjišťoval jaké negativní efekty by podle odborníků mělo zavedení povinných záloh na PET lahve a plechovky v podmínkách ČR, kde občané již nyní v dobrovolném systému vytřídí obrovská množství odpadů, čímž se jako ČR umisťujeme na nejlepších příčkách v Evropské unii.

Úvodník redakce k tomuto tématu zněl: "Ministerstvo životního prostředí chce zavést zálohy na PET lahve a plechovky, tím ale obcím a třídicím linkám vypadne lukrativní komodita a přijdou o hlavní ekonomickou složku. Podle mnohých odpadářů investice do nových automatických třídicích linek budou méně lukrativní a prodlouží se jejich návratnost. Ministr nicméně uvedl, že v budoucnu budou zavedeny pouze dvě popelnice - jedna na směsný odpad a druhá na třídění."

Jaké dopady bude mít zavedení návrhů na odpadové hospodářství ČR?

Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství na dotaz redakce uvedl:

Navrhovaná opatření způsobí škody. Kdo za to bude odpovědný? Odpověď rozdělím do tří částí.

Za prvé - dopady na třídící linky

Třídící linky ať už ty stávající a nebo ty nově vybudované automatické, velkokapacitní, samozřejmě budou citelně ekonomicky poškozeny, pokud by ze současného obecního systému separace byly uměle vyjmuty nejlépe vytříditelné a nejlépe recyklovatelné složky, jako např. PET lahve. Stávající systém separace umí tyto frakce vytřídit tak, že již nyní plníme evropské cíle i pro rok 2025 a jsme v tom jedni z nejlepších v celé EU. U moderních velkokapacitních linek by se jednalo o poškození investic ročně v řádech desítek milionů korun na jednu linku. Investice do třídění realizovaly jak municipality, tak soukromý sektor. Jednalo by se tedy o poškození investic z veřejných i privátních prostředků a škody by taktéž dopadly jak na municipality, tak na firmy. Kdo za to bude odpovědný?

Asi každý chápe, že pokud by se lukrativní komodity uměle přes zálohový systém předaly od obcí nápojářskému průmyslu a obcím by zůstaly odpady obtížně tříditelné a hůře recyklovatelné, tedy odpady s nízkou nebo zápornou cenou, je to z celospolečenského hlediska opatření, za které jen těžko mohou občané příslušným politikům poděkovat. Zvýšené náklady na odpadové hospodářství totiž samozřejmě zaplatí obce a občané. Obce se proti zálohám stále hlasitěji ozývají. Předložily široké spektrum odborných argumentů, že stávající systém je efektivnější a také mnohem levnější. Je proto nepochopitelné, pokud někteří politici i přes zřejmou nevýhodnost zálohového systému, ve srovnání s tím stávajícím, chtějí škody, které zálohový systém způsobí, kompenzovat dalšími umělými nástroji a přerozdělováním peněz opět vybraných od občanů. Jako by existovalo zadání: ,,Zálohový systém tu musí být za každou cenu. Ať to stojí, co to stojí." Způsobené škody i vysoké náklady samotného systému se nějak zaplatí. V reálu to znamená ,,?lidé to zaplatí?" Kdo za to bude odpovědný?

Za druhé - dopady na další rozvoj investic

Nastala zde zcela zbytečná legislativní nestabilita, kterou přináší opakovaně vnucovaný systém povinného zálohování, navrhovaný ze strany nápojářského průmyslu a vybraných politiků. Zálohy jsou navrhovány znovu, pouze rok poté, co jej v hlasování odmítla Poslanecká sněmovna. Proč? Systém, který je šitý na míru jen velmi úzké skupině. Aktuální situace významně poškozuje investorskou náladu a potřeby investic do oběhového hospodářství v ČR, a to jak na straně obcí, tak firem.

Víme o velké množině připravených projektů, které se v pokročilé fázi zastavily kvůli tlaku nápojářského průmyslu na netržní vyvedení hodnotných komodit do umělého, avšak povinného zálohového systému. To významně poškozuje možnosti ČR pokračovat v rozvoji technologií potřebných pro splnění cílů ke všem materiálovým tokům oběhového hospodářství, které jsou v evropských směrnicích stanoveny. Umělými politickými zásahy a prohlášeními je zde narušován stávající efektivní systém separace všech typů odpadů v obcích, založený na logických synergiích vyvinutých postupným budováním systému v tržních podmínkách.

Podle červnového hodnocení Evropské komise patříme naším dosavadním systémem k 9 nejlepším státům v EU ve vztahu k možnosti splnění cílů oběhového hospodářství k roku 2025. Avšak zpoždění, které jako ČR aktuálně nabíráme zcela umělou a zbytečnou přípravou významného narušení stávajícího systému povinnými zálohami, může znamenat jasné komplikace pro splnění cílů k roku 2030. Kdo za to bude odpovědný?

Za třetí - otázka zavedení systému pouze dvou popelnic

Uvědomme si prosím jednu základní věc. Dostatek míst (objemu nádob) pro třídění je pozitivní, nikoli negativní aspekt a obce na tom velmi usilovně pracují řadu let. Česká republika je i díky počtu barevných kontejnerů na špici v třídění v celé EU. Například ,,door to door" systémy, kdy sběrné nádoby mají lidé dokonce ve svých rodinných domech, si velice pochvalují jak lidé, tak obce. Obce mají vysoké legislativní cíle pro třídění (70 % v roce 2035) a počet nádob dlouhodobě zlepšuje výsledky separace dokonce o desítky procent. Hovořit nyní o vhodnosti systému dvou popelnic, když se většina republiky právě vybavila kompletní sadou barevných sběrných nádob a stále více obcí finišuje ,,door to door" systémy, nedává smysl. Opět by šlo o zcela zbytečné poškození proběhlých investic. Navíc zde nemáme kapacity linek na směsné odpady, které by takové nastavení uměly obsloužit. A do toho se ještě vede debata o zálohách. V teoretické rovině je sice systém dvou nádob v delší budoucnosti možný, stejně jako řada dalších jiných cest, ale je to řešení nikoli pravděpodobné. Znamenalo by to nejprve potřebu velmi podrobných analýz na řadu aspektů, které by to ovlivnilo. Z odborného hlediska si myslím, že není vhodné to veřejně oznamovat, pokud to před tím nebylo skutečně podrobně diskutováno s odborníky a nejsou k tomu pro podmínky v ČR analýzy. A to rozhodně nejsou. Nyní bychom se měli skutečně všichni soustředit na splnění jasně definovaných platných cílů balíčku směrnic oběhového hospodářství z let 2018 a 2019. Cíle jsou definovány na 15 let, tedy do roku 2035. Souhlasím s francouzským prezidentem Macronem, že bychom si i na evropské úrovni měli cca do roku 2030 určitě dopřát legislativního klidu s novými a novými povinnostmi. Nyní je zde období, kdy je třeba naplnit cíle stanovené. A na to potřebujeme stabilitu a platnost legitimních očekávání.

Zdroj: Pro server Průmyslova ekologie na dotazy odpovídal Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství